Úvěruschopnost a co poskytovatel zkoumá

Co je úvěruschopnost

Úvěruschopnost je odhad, jestli žadatel dokáže splácet konkrétní úvěr za konkrétních podmínek. Není to obecná „dobrá nebo špatná" vlastnost člověka, ani trvalý stav. Stejný žadatel může být úvěruschopný pro úvěr 30 000 Kč na dvanáct měsíců a zároveň neúvěruschopný pro úvěr 200 000 Kč na šest let — záleží na výši splátky, splatnosti a celkové finanční situaci v okamžiku posouzení.

Klíčové slovo v zákonné definici je „před uzavřením". Posouzení nemá probíhat současně s podpisem smlouvy ani být formální zaškrtnutím v elektronickém formuláři. Poskytovatel má povinnost shromáždit podklady, vyhodnotit je a teprve potom rozhodnout, zda úvěr poskytne. Spotřebitel má právo o této analýze získat informaci a u zamítnuté žádosti i o tom, že byla zamítnuta na základě údajů z registru a kterého konkrétně.

Co poskytovatel zákonně ověřuje

Zákon poskytovateli neukládá konkrétní seznam dokumentů, které musí vyžadovat — ukládá mu povinnost získat „nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace". V praxi se ustálily okruhy ověřovaných údajů, které poskytovatel získává od žadatele a doplňuje o data z registrů a vlastních zdrojů.

Rozsah a forma ověření se liší podle výše úvěru, jeho účelu a profilu žadatele. U malého krátkodobého úvěru (5 000 Kč na 30 dní) může být ověření zjednodušené (mobilní ověření identity, výpis z účtu přes open banking, automatický pohled do registru). U hypotečního úvěru v řádu milionů korun je proces detailní — daňová přiznání za více období, ocenění nemovitosti, posudek znalce. Společné je, že žádný z okruhů nesmí poskytovatel úplně vynechat.

Příjem a jeho doložení

Příjem je první z ověřovaných okruhů a u většiny úvěrů ten nejpodstatnější. Poskytovatel zjišťuje výši pravidelného čistého příjmu, jeho zdroj a stabilitu. Zaměstnaný klient dokládá obvykle potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, výpis z účtu se zaznamenanými mzdami, případně mzdový list. OSVČ dokládá daňové přiznání za poslední rok nebo dva. Důchodci a klienti s rodičovským příspěvkem dokládají rozhodnutí o přiznání dávky a/nebo výpis z účtu, na který dávka chodí.

U nebankovních úvěrů je v posledních letech standardní automatické ověření příjmu přes výpis z bankovního účtu (open banking, PSD2). Klient v aplikaci poskytovatele jednorázově povolí přístup k výpisům za zvolené období; poskytovatel získá přesný přehled o pravidelném příjmu a výdajích bez ručního dokládání. Souhlas je odvolatelný a má omezenou dobu platnosti.

Forma ověření se může lišit. Co je ovšem stejné napříč licencovanými poskytovateli: příjem se nějakým způsobem dokládá vždy. Slib „bez doložení příjmu" se v reklamě objevuje s vysvětlením „postačí čestné prohlášení". Čestné prohlášení samo o sobě není „spolehlivá a dostatečná informace" ve smyslu § 86 — pokud ho poskytovatel akceptuje jako jediný podklad, posouzení úvěruschopnosti neproběhlo a smlouva má vady.

Výdaje, životní minimum a rezerva

Příjem sám o sobě nestačí — poskytovatel zjišťuje, kolik z něj reálně zbývá po pokrytí nezbytných výdajů. K nezbytným výdajům patří bydlení (nájem, hypotéka, energie), životní náklady domácnosti (potraviny, doprava, komunikační služby), výživné a další pravidelné závazky (leasing, splátky stávajících úvěrů, pojistné).

Pro výpočet rozpočtu poskytovatelé pracují s několika ukazateli. Zákon o exekucích a občanský soudní řád definují nezabavitelnou částku — minimum, které musí dlužníkovi zůstat i v případě exekuce. Tu poskytovatelé používají jako spodní hranici zbytkového rozpočtu po splátkách, ale fakticky pracují s vyšším komfortním minimem (rezerva na nečekané výdaje, sezónní výkyvy energií). Praktickým ukazatelem, který sledují i klienti sami, je poměr měsíční splátky všech úvěrů k čistému měsíčnímu příjmu (DSTI). U bezpečně udržitelného rozpočtu by neměl překročit 30 – 40 %, ale pohledy poskytovatelů na limit se liší.

Role registrů dlužníků

Registry dlužníků jsou databáze úvěrové historie, do kterých licencovaní poskytovatelé hlásí splácení a prodlení svých klientů. V České republice fungují tři klíčové registry:

• BRKI — Bankovní registr klientských informací, provozovatel CBCB. Zahrnuje úvěry od bank a stavebních spořitelen.
• NRKI — Nebankovní registr klientských informací, provozovatel CNCB. Zahrnuje úvěry od licencovaných nebankovních poskytovatelů.
• SOLUS — zájmové sdružení právnických osob, které provozuje vlastní registry (negativní záznamy, pozitivní záznamy u některých členů). Členy SOLUS jsou banky, nebankovní poskytovatelé, telekomunikační operátoři a další subjekty.

Žadatel s nahlížením vyjadřuje souhlas v rámci žádosti o úvěr. Souhlas má omezenou dobu platnosti a je odvolatelný (s ohledem na právní povinnost správce dat uchovávat určitá data po stanovenou dobu). Poskytovatel z registru získává historii klienta — splácel včas, byl v prodlení, kolik a u jak velkých úvěrů.

Detailní popis jednotlivých registrů, práva spotřebitele na výpis a postup, jak zpochybnit nesprávný záznam, najdete v textu o registrech dlužníků. Přístup do registrů je u licencovaných poskytovatelů standard — ne výjimka, kterou by někteří „velkoryse přeskakovali".

Co znamená „bez registru“ a „bez doložení příjmu“

Reklamní fráze „bez registru" a „bez doložení příjmu" patří k nejčastějším formulacím nebankovní inzerce. Ve skutečnosti popisují praxi, která zákonu č. 257/2016 Sb. odporuje — proto má smysl rozumět tomu, co se za nimi reálně může skrývat.

„Bez registru"

V doslovném významu by tento slib znamenal, že poskytovatel do registrů SOLUS, BRKI ani NRKI nenahlíží. To by ale fakticky znamenalo vynechání části posouzení úvěruschopnosti — a to je porušení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V praxi se za frází skrývá obvykle jedna z následujících skutečností:

• Poskytovatel nahlíží do registrů, ale je tolerantnější k drobným historickým záznamům. Marketing výsledek prezentuje jako „bez registru", což je nepřesné, ale konkrétnímu klientovi to nemusí škodit.
• Poskytovatel nahlíží jen do některých registrů (například jen NRKI, ne SOLUS) a tvrzení tomu marketingově přizpůsobil. Z hlediska zákona stále musí mít „spolehlivé, dostatečné a přiměřené" informace; selektivní pohled do registrů sám o sobě porušení není, pokud poskytovatel doplní informace z jiných zdrojů.
• Poskytovatel fakticky úvěruschopnost neposuzuje — a tehdy fráze přesně popisuje skutečnost a zároveň přesně popisuje porušení zákona. Smlouva s takovým poskytovatelem je v části o úroku a poplatcích neplatná.
• Subjekt nemá oprávnění od ČNB vůbec a slib „bez registru" je součástí podvodné nabídky.

„Bez doložení příjmu"

Stejná logika. Doložení příjmu může mít různou formu (výpis, mzdový list, daňové přiznání, automatické ověření přes open banking) a poskytovatel může u některých klientů akceptovat zjednodušenou cestu. Co ale nesmí, je doložení vynechat úplně. Slib „bez doložení příjmu", kde jediným podkladem je čestné prohlášení žadatele bez další kontroly, popisuje praxi, která zákonu odporuje.

Důsledky neposouzení úvěruschopnosti

Pokud poskytovatel posouzení úvěruschopnosti zanedbá nebo provede nedostatečně, zákon mu ukládá konkrétní sankci. Smlouva o úvěru je v části o úroku a poplatcích neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.). V praxi to znamená: spotřebitel je povinen vrátit pouze jistinu, a to ve splátkách přiměřených jeho možnostem. Poskytovatel se nemůže domáhat smluveného úroku, smluvních pokut, poplatků za vedení úvěru ani jiných obdobných plateb.

Spor o neplatnost smlouvy lze řešit dvěma cestami. První je finanční arbitr — bezplatný orgán mimosoudního řešení sporů ze spotřebitelských úvěrů. Arbitr posuzuje konkrétní spor a jeho rozhodnutí má sílu pravomocného rozsudku. Druhou cestou je civilní soud, typicky cestou žaloby na určení neplatnosti části smlouvy a vrácení neoprávněně vyplacených částek. Pro obě cesty je vhodné mít k ruce smlouvu, výpis splátek a, je-li k dispozici, doklad o tom, jaké podklady poskytovatel pro posouzení úvěruschopnosti od žadatele požadoval.

Pokud spotřebitel zjistí, že smlouva má vady už během splácení a potýká se s problémem dál splácet, doporučujeme dva paralelní kroky. Prvním je obrátit se na bezplatnou dluhovou poradnu — analyzuje smlouvu, pomůže s podáním k arbitrovi a navrhne další postup. Druhým je zajistit, aby se případ neproměnil v exekuci dříve, než se spor o platnost smlouvy rozhodne; konkrétní postup řeší text o krocích při problémech se splácením.

Jak k tématu přistupujeme

Zdroje

Externí zdroje, ze kterých text vychází a na které odkazujeme:

• Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru — konsolidované znění
• ČNB — Desatero při sjednávání úvěru
• SOLUS — zájmové sdružení právnických osob
• CBCB — Bankovní registr klientských informací (BRKI)
• CNCB — Nebankovní registr klientských informací (NRKI)